Příběh o Hledačích

Takže vy chcete slyšet nějakej příběh? Hm, no dobře. Za kus žvance vám něco povím. Bude to o Hledačích. Spousta lidí, který na svejch cestách potkám, se o nich nevyjadřuje moc lichotivě. Spousta lidí se Hledačů bojí. Některý je pomlouvají za zády. Já tohle nemám rád. Bez Hledačů bysme byli všichni pěkně v chuji, to přece každej ví! A proto občas vyprávím tenhle příběh, abych lidem připomenul, jak jsou důležitý.

Bylo to před dvěma jary, když nám v osadě umřel náš Hledač na nějakou hnusnou nemoc.
Byl to takovej tichej týpek, co s nikým moc nemluvil a všechno si nechal líbit. Lidi o něm občas říkali, že čaruje, a shazovali na něj různý špatný věci. Třeba že někoho uhranul, nebo tak. Nikdy mu to ale neřekli do očí. Mno, a pak když umřel, tak se věci úplně změnily. Jednak byl najednou pro všechny svatej a každej bědoval, jaká je to škoda, že umřel… Jak já tohle nesnáším! A pak se taky změnilo to, že v naší osadě šlo všechno do hajzlu. Samozřejmě nám začala docházet čistá voda. Taky jsme neznali jinou bezpečnou cestu než tu velkou, po který občas chodili obchodníci. Ale to nebylo všechno. S Hledačovou smrtí jako bysme přišli ještě o něco. Přestalo se nám dařit. Obchodníci chodili míň, obilí vadlo. Několik lidí se zranilo a začalo i pár nepěknejch hádek. On ten Hledač snad opravdu čaroval a teď nám jeho kouzlo chybělo! Zkoušeli jsme vyslat pár lidí do světa, jestli by nějakýho Hledače nenašli a nepřivedli. Nikdo z nich se ale nevrátil a už to s náma začínalo vypadat dost nahnutě.

Když se v osadě objevil člověk se značkou na čele, byli jsme jak u vytržení. Slíbili jsme mu šílený jmění a luxus, aby u nás zůstal, ale nenechal se přesvědčit. Nakonec jsme se dohodli, že mu dáme našeho mezka a další odměnu, když nám doveze tolik čistý vody, co se na něj vejde. Kdekdo nesouhlasil s tím, že bysme mu měli dát zvíře i s nádobama předem, ale byli jsme dost zoufalí, a navíc s mezkem mohl Hledač přivízt mnohem větší zásoby. Takže nakonec bylo po jeho.

Čekali jsme na něj dva dny, když jsme pomalu přestávali věřit, že se vrátí. Ale vrátil se a všechny nádoby dovezl plný. Měli jsme z toho fakticky radost a dali mu slíbenou odměnu. Chtěli jsme, aby se pro vodu vydal ještě jednou nebo s náma aspoň zůstal na oslavu, ale ani na tohle nepřistoupil. Že prej spěchá za vyřízením nějakejch osobních záležitostí. A tak jsme ho nechali odjet.

Že nás podvedl, se ukázalo až za pár dnů. Několik lidí umřelo. Jiný měli příšerný vnitřní zranění. Bylo jasný, že voda je špinavá. Měli jsme strašnej vztek, ale i strach. Vodu od Hledače pil skoro každej a vypadalo to, že se málokdo uzdraví. Sám jsem z toho vyvázl celkem zdravej a rozhodl jsem se, že osadu prostě opustím a pokud narazím na nějakou pomoc, tak ji do osady pošlu. Doteď z toho mám špatný svědomí, ale opravdu jsem nevěděl, co jinýho mám dělat. Jak osada dopadla, dodnes nevím a asi to ani vědět nechci.

Tohle ale nebylo moje poslední setkání s oním mužem, kterej se vydával za Hledače. Samozřejmě mi jeho jednání dost vrtalo hlavou. Proč nám dal špinavou vodu? Byl tak lakomej, že mu mezek nestačil a musel si vzít ještě zbytek odměny? Nebo to byl prostě jen zmrd, kterýmu dělalo dobře takhle zrazovat lidi? Tak jako tak, měl na svědomí dost lidí a pár z nich byli moji dobrý přátelé. Trochu jsem i doufal, že na něj na svejch cestách narazím. Jakej měl důvod nás takhle odrovnat, už jsem ale neměl možnost se dozvědět. Když jsem ho potkal podruhý, nebyl zrovna ve stavu, v jakym by mohl o svejch zradách vypovídat.

Narazil jsem na něj asi o dva měsíce cesty pozdějc. Byl přibitej ke kmeni velkýho stromu a na čele mu chyběl kus kůže. Ještě žil, ale nebyl schopnej mluvit. Asi vyčerpáním, a taky myslím, že mu někdo dal napít jeho vody. Tý špinavý, kterou donášel lidem. Chvíli jsem přemejšlel, co mu udělám. Ale když jsem se uklidnil, došlo mi, že to nejhorší, co mu můžu udělat, je nechat ho tam umírat. Ta svině si to zasloužila! A tak jsem šel dál a v nejbližší osadě si poslechl jeho příběh.

Prej to byl buď hodně mizernej Hledač, nebo jím nebyl vůbec. Značku na čele si udělal sám. Naše osada nebyla první ani poslední, kterou podvedl, a mezi lidma se to rozneslo, až se o tom začali dovídat i další Hledači. Nakonec si na něj počíhali a dostali ho. Ve vesnici blízko stromu, kde jsem toho hajzla našel, ho drželi pod zámkem pět dní, a dali na vědomost, že bude soud. To aby se mohlo přijít podívat víc lidí. Prej se jich sešlo dost.

Nejdřív mu přednesli všechny jeho zločiny a nechali ho, ať se přizná. Nijak ho nezastrašovali, netýrali ani nebili. Nemuseli. Šel z nich strach, i když se ho nesnažili vzbuzovat. Takže se ten šmejd přiznal úplně se ke všemu! Takový sračky snad ani nemohl obyčejnej člověk udělat, a tak ho vesnickej šaman očaroval pro případ, že by šlo o démona.
Pak se soudu ujali zase Hledači a pustili se do očišťování svýho jména. Obřadně ho vyvrhli ze svýho kruhu (i když do něj nikdy nepatřil) a nechali toto hajzlíka, aby jejich rozhodnutí přijal. Podvodník se nijak nebránil a vzdal se svý Hledačský značky. Když tak udělal, vyřízli mu ji z čela a přišili mu ji na pravou dlaň. To prej běžně dělaj Hledačům, který se proviněj, ale jsou puštěný na svobodu: sejmutí značky, aby se nemohli za Hledače vydávat. A její přišití na dlaň, aby na svůj čin nezapomněli, když si na čelo neviděj.
Tohodle chlapa ale nikdo pustit nechtěl! Místo toho ho dovlekli ke stromu a přibili ho k němu velkejma hřebama za ruce a nohy. A to dost vysoko, aby na něj nemohla zvěř. Tím ho vyvrhli ze společnosti lidí a od tý doby si ho taky nikdo nevšímal, jako by vůbec nikdy neexistoval. Jen jeden z vesničanů mu občas přinesl jídlo a pití, aby prodloužil jeho muka. Když jsem toho falešnýho Hledače potkal, už tam prej visel šestej den.

Od tý doby jsem Hledače záměrně vyhledával, abych se o nich dozvěděl co nejvíc. Chtěl jsem si o nich spravit svoje mínění. Poslouchal jsem o nich příběhy, sledoval je, bavil se s nimi, nechával se zasvěcovat do jejich zásad a rituálů. Chtěl jsem se stát jedním z nich, ovšem opravdovýho Hledače ze mě žádnej z nich udělat nechtěl. Prej pro to nemám vlohy, i když bych strašně chtěl. Ale jestli si myslíte, že Hledači jsou nějací šmejdi, cizáci nebo poloviční špinavci, pletete se! Jedno vám povím! Hledačem se člověk jen tak nestane. Musí ho někdo vychovat. Žádnej Hledač ovšem do světa nepustí nikoho, kdo by nectil jejich zásady. Podle nich Hledač nesmí nikomu uškodit a musí dbát na dobrou pověst všech. Jde o důvěru lidí, od kterých se nechávají najímat. Každej z nich, kdo se těmhle zásadám vzepře, bude ostatníma potrestán! Sejmutím značky to může začít. Zabitím skončit. Pokud někdy uslyšíte něco špatnýho o Hledačích, věřte, že je to skoro určitě kec nějakýho závistivce. Zapamatujte si to! Nic jinýho už ode mě dneska neuslyšíte!

Ukažte, co dostanu? Hmm! Vypadá to báječně! Děkuju, milostpaní!