Obchod, dostupnost a ceny

Ve světě po Pádu je obchod velice důležitou součástí veškerého dění. Málokdo je schopen obstarat si vše, co potřebuje a tak jsou lidi vyloženě nuceni obchodovat. Obchoduje se úplně se vším včetně služeb a informací. Ceny jsou dost proměnlivé, ale některé zákonitosti jsou dost jasné. Cokoliv, co se dá k něčemu použít, zkonzumovat nebo opravdu uplatnit, má větší cenu než například šperky, barviva, obrázky a jiné haraburdí. Cokoliv z dob před Pádem má velice vysokou cenu zvláště pokud už to neumí nikdo vyrábět – pušky, munice a techy jsou dobrým příkladem.

Ve světě po Pádu se obchodnické řemeslo zase navrátilo do svých starých podob středověku a novověku. Obchodník je člověk, který směňuje rozličné zboží a žije z rozdílu mezi jednotlivými směnami. Většina obchodníků cestuje – převáží zboží z jednoho místa na druhé. Místní obchodníci a kamenné obchody tak, jak je známe my, ve světě po Pádu nemají moc své místo. Řemeslo obchodování s sebou nese rozličná rizika – při cestování hrozí nebezpečí přepadení či zásah špínou. Může se i stát, že obchodník nebude mít kde své zboží udat. Alespoň tak, aby to pro něj bylo výhodné… Často se na delších cestách obchodníci sdružují do karavan, najímají si ochranky a především Hledače.

Obchod je většinou směný – věc za věc. Obvykle se smlouvá a složitě vyměňuje. Cenu určuje jednak dostupnost, druhak nabídka a poptávka. I velice cenné předměty mohou být nakonec vyměněny za směšnou cenu, když se nenajde nikdo, kdo by byl schopný nebo ochotný vyplatit opravdovou hodnotu věci. Takové zboží si většinou nemohou dovolit jednotlivci, ale celé skupiny či jejich zástupci. Zboží nevyčíslitelné hodnoty (pušky, barely vody, živá zvířata) je často předmětem meziosadové politiky. Nesnázemi s nevyčíslitelnou hodnotou zboží jsou často zatíženi Sběrači. Jejich zboží vynesené ze Zón si může málokdo dovolit. Koluje mnoho příběhů o Sběračích, kteří svůj nález uschovali a po zbytek života rozprodávali po částech.

Už sehnání kupce pro takové zboží je dosti zajímavý obchod. Služby, zprostředkování a informace jsou pochopitelně také předmětem obchodu. Typickou nájemnou silou jsou různí žoldáci, Hledači cest či vody, vypravěči příběhů, někde zaklínači, potulní opraváři apod.

Přestože obchod se koná zpravidla směnný, mají některé komunity svojí měnu pro zjednodušení výdeje materiálu ze společných či osobních zásob. Proslavené jsou takzvané „Vodní kroužky“ v Jednotě – jeden ukovaný kovový kroužek zde má hodnotu jednoho Lka neboli litru pitné vody. Takováto měna je obvykle navíc podmíněna schopností obhájit původ měny – kvůli zlodějům a také padělatelům.

Ano, voda je také obchodním artiklem. Běžně dostupná voda – dešťová nebo z vodních toků – je zpravidla vhodná pouze jako užitková a pitnou vodu je třeba shánět složitěji. Relativně bezpečné jsou prameny, ale kontrolovat takovou vodu s Hledačem se velice doporučuje. Zdrojem opravdu pitné vody jsou hlavně hlubinné prameny a uschované zásoby vody. Na pitné vodě profitují především osady vlastnící zdroj a také pochopitelně Hledači.

Důležitou komoditou je jídlo. Jeho cena se odvíjí především od obtížnosti získání takového jídla, podle jeho výživnosti a také podle chuti. Každý si své jídlo obstarává sám, jen ve větších osadách žijí lidé specializovaní na produkci a prodej jednoho určitého typu jídla (například pečiva). Většina produkce jídla pochází z domácího chovu či políček v okolí osad, kde je půda bezpečná před špínou. Lov zvířat a sběr plodů mimo taková místa je dosti nebezpečný kvůli špíně, která se ukládá ve všech organismech. Volně žijících zvířat je málo díky nedostatku pitné vody. Zvířata, která se dokázala přizpůsobit těmto podmínkám jsou velmi často silně kontaminovaná, a proto pro lov nevhodná.

Mezi běžná jídla patří brambory, pečivo, různé kaše, zelenina, jablka. Maso je více ceněné a méně dostupné. Mléčné výrobky (spíše sýry než jiné) jsou dosti vzácné. Koření a dochucovadla jsou prakticky nedostupné. Zachovaly se pouze zásoby soli. Ochucuje se některými bylinami z přírody (majoránka, kmín, dobromysl) a sladí se ovocem, které je také poměrně drahé (především jiné ovoce než jablka, kterým se daří i po Pádu). Osady, které disponují úly a tudíž i medem, jsou považovány za ty bohatší.

Dalším artiklem jsou různé suroviny a materiály. Především je sháňka po železe a jiných kovech. Někteří zkušenější kováři jsou i vybíraví a oceňují železo (či jiné kovy) podle kvality. Lidi ve světě po Pádu, dokážou uplatnit téměř všechny materiály, takže se dá prodat téměř cokoliv, co se od Pádu nerozpadlo. Poptávka je pochopitelně i po nových materiálech. Především po kůžích, řemíncích, textilu, nitích a provázcích. Oblečení se snadno obnosí a je potřeba ho opravovat, či dělat úplně nové. Osady vlastnící stádo dobytka velice profitují na masu, kožešinách, ale také tuku, který se používá na impregnaci stanů, bot, oblečení a také jako jediné relativně levné svítidlo.

Ceněné jsou i nádoby, spojovací materiál, nástroje a nářadí. Protože mimo práce a spánku se už nenabízí moc způsobů zábavy, jsou lidi ochotní platit za všechny zdroje „zábavy“ – hry, hlavolamy, hračky, ale i příběhy. Knihy jsou ovšem zbožím spíše vzácným, protože se jich moc nedochovalo a navíc většina lidí není úplně gramotná. Výtvarné umění se soustředilo především na šperky, amulety, totemy a cetky. Obrázky nikoho moc nezajímají, protože je těžké je uchovat. Papír jako takový je velikou vzácností.

Nejdražší pak bývají funkční techy a palné zbraně. U opravdu užitečných nebo větších kousků doslova platí pravidlo o schopnosti platit. Každý by je chtěl, ale jen málokdo je schopný nabídnout přijatelnou cenu. A zbavovat se takového zboží pod cenou nemá smysl. To už je lepší ho využít pro svůj vlastní prospěch. Ochota dobře platit stoupá se schopností odhalit účel techu a využít ho. Velice cenná jsou také paliva a baterie do techů (když už se najde člověk, který by je uplatnil).

Ne zrovna nějak užitečné, ale velice populární jsou drogy. Nejrozšířenější je asi chlast, který se pálí snad ze všeho. Chlast, který se používá jako palivo si dokonce někteří lidé dovolí pálit z plodin, které jsou zasažené špínou – využít se musí všech zdrojů… Mimo to se chlast používá i jako desinfekce. Další oblíbená kratochvíle je kouření. Opravdového tabáku není zas tolik a není lehké ho pěstovat, proto lidé kouří i různé bylinné či ovocné směsi. Na tabáku je celkem snadné vypěstovat si závislost a tak je tabák téměř vždy sháněným zbožím. Dá se i říct, že do jisté míry je používán jako platidlo. Rozšířenějším kuřivem je tráva, která ovšem není zas tolik populární kvůli degeneraci, kterou způsobuje při dlouhodobějším užívání. Z tvrdších drog jsou dále k sehnání různé bylinné směsi, ze kterých se obvykle dělají různé odvary či pálenky. Nejznámější je Durman. Také dosti tvrdými drogami jsou slisované sušené houby. Lidé jsou ovšem k těmto drogám dost nedůvěřiví, protože jejich účinky jsou dost různorodé a navíc houby obecně hodně chytají špínu.

Za speciální kategorii se dají počítat služby jako takové. Jednak je zájem o čistě fyzickou sílu (ať už na práci nebo na boj/ochranu) tak druhak o lidi, kteří umí něco, co jiní neumí. Hledat cesty, vodu, opravovat a používat techy, zpracovávat kovy a kovat nářadí, brousit dobře nože, vyrábět specifické výrobky, umět léčit nemocné a ošetřovat zraněné (ať už lidi nebo zvířata) ale také například mít zajímavé informace. Jak formou poutavých příběhů, tak zpravodajství „ze světa“ a nebo i formou užitečných rad na cesty… Není neobvyklé výměnou za jiné věci své speciální dovednosti vyučovat („Naučím vašeho kováře kalit ocel když mi dáte tamtu pušku. Zabere to tak měsíc.“)

Tento příspěvek byl publikován dne 11. 6. 2008