Cestování a doprava

Chlapče nechci ti brát tvé rozhodnutí opustit naší osadu, ale nemohl bych se podívat tvému otci do očí kdybych tě nechal odejít v těch botech, co máš na nohou. V těch bys nedošel ani za nejbližší kopec. Tumáš! Vem si radši tyhle. A místo pytle přes rameno by ti prospěl pořádný baťoh, co by ti správně sednul na záda. Hlavně bys pak unesl víc vody, s tímhle nevím jak vystačíš. Jakub takový baťoh má, jistě ti ho za něco vymění…

Ve Světě po Pádu není cestovatelům přáno. Šance, že se podívají do ciziny je mizivá. Je to totiž strašně daleko. Tedy alespoň pokud za cizinu berete to, co je na prastarých mapách značené jinou barvou… Nejrozšířenějším dopravním prostředkem jsou vlastní nohy. Existují sice i možnosti jak se pohybovat rychleji, ale většinou se jedná o dost drahé varianty. A navíc ve světě, kde za každým rohem, stromem či zatáčkou hrozí smrtelné nebezpečí, nikdo nemá moc zájem spěchat. Když moc spěcháte a vstoupíte do míst zasažených špínou, dostanete se tak daleko, že už se nestíháte vrátit zpět. Samozřejmě nevstupovat do takových míst vůbec, je daleko lepší.
Většina průměrných a rozumných lidí se pohybuje po vlastních a obvykle za doprovodu zkušeného Hledače. Ti šťastnější si své věci nenosí jen na zádech, ale mají nějaké tahací kárky. Ti ostatní si táhnou své krámy na zádech a po kapsách. Proto se také v obchodu vyplácí investovat spíše do drahých a lehkých věcí… Mít dobré zavazadlo a spoustu oddělených kapes je docela praktické.

Co se těch rychlejších způsobů dopravy týče, tak samozřejmě jsou. Lidi je občas používají na cestách, které jsou už ověřené.

"Parádní věcičky jsou bicykly – prostě šlapeš na nějaký pedály a ono to s tebou jede samo. Jinde zase na tohle mají velký zvířata – voly, osly a koně. Má to ale jednu zásadní podmínku. Jedno takovéhle zvíře vypije tak čtyřicetkrát víc vody než člověk. Někde je sice nechávají pít špinavou vodu, ale pak se na nich bojí jezdit. Volně v Pustině takové zvíře málokdy najdeš. Kůň moc dobře nepozná špínu, takže sám by tam asi chcípnul. Zvířata co tam žijou jsou už zvyklý nebo mají nějak vštípený, že na určitá místa se nechodí.

No a pak jsou tu motory. Jsou tady ty spalovací – na benzín, na chlast, ale i na dřevo a plyn. Lidi jsou v tomhle dost podnikaví. Až na Ohnivé jezdce tyhle vozidla lidi používají spíše na krátké tratě a spíše kvůli velkým nákladům. Tyhle mašiny samo utáhnou víc než několik lidí najednou. Na druhou stranu celkem snadno se poškodí nebo zadřou a to je pak potíž. Opravdu dobře, aby je dokázali opravit, se v nich vyzná jen pár lidí… S motorama ma elyktřinu je to ještě složitější, ale prý opravdu existují… A když už jsme u toho, tak jsem i slyšel, že někde mají opravdový vlak. To je taková obrovská věc, co jezdí po železných rámech co se dají občas najít v zemi. Moc zajímavá věc! Každopádně motorových vozidel se moc nevidí. Často je to i tak, že kdo nějaké má, tak si ho syslí někde schované pod plachtou a čeká na správnou příležitost kdy ho použít. Ale ta často nikdy nepřijde, protože je zatracená škoda plýtvat tak mocnými zdroji…"

Tento příspěvek byl publikován dne 29. 6. 2008