Kongres
Je pravděpodobně nejcivilizovanější a nejsilnější skupina v Praze. Ovládá Vyšehrad včetně Nuselského mostu a Věže (Corinthia Towers). Vojenská posádka Vyšehradu čítá skoro dvě stovky vojáků. Díky několika střelným zbraním a velkému rozhledu z Vyšehradu, Mostu a Věže mají pod kontrolou široké okolí včetně Vltavy. Společenským uspořádáním připomínají feudalismus. Přežívají díky řemeslné výrobě a vývozu mimo Prahu. S výjimkou Vyvrženců byli jedinou skupinou, která měla sílu opouštět město. Od ostatních skupin skupovali zboží, které je venku lukrativní, a v rámci pravidelných obchodních výprav ho vyměňovali za jídlo. Nyní je situace poněkud složitější, protože osady na jihu, se kterými byl Kongres ve spojení, zpravidla okupují Sirotci.
Členové Kongresu si potrpí na „civilizovanost“ a disciplínu. Vrchnost Kongresu okázalým stylem života ráda dokazuje ostatním svou nadřazenost a bohatství.
Vzhled: Obyčejní lidé se od ostatních obyvatel Prahy nijak zásadně neliší. Šéfové a vyslanci dbají na čisté a reprezentativní oblečení – obleky, uniformy, či složité úbory. Znakem Kongresu je trikolora.
Lovci
S Lovci je potíž. Nikdo teď přesně neví, jaký je jejich postoj k Praze. Donedávna si žili pouze na svém území na jihovýchodě a do blízkosti centra podnikali víceméně bezvýznamné a tolerované výpady. Až do okamžiku, kdy společně se Sirotky vyplenili velkou část Prahy. Na následný protiúder zareagovali stáhnutím se z města a nějakou dobu o nich nikdo neslyšel. Nyní postupně zabírají zpět svá území a nikdo jim v tom nebrání. Lovci jsou totiž dost obávaní a navíc jsou vnímáni jako menší nebezpečí, než třeba Jednota a Sirotci, kteří se netají se svými nepřátelskými názory. Což je možná chyba...
Původním územím Lovců je jihovýchod Prahy – Jižní město, Krč, Modřany, Malešice a další místa. Dá se říct, že právě kvůli Lovcům bylo a stále je velice riskantní vstupovat do Prahy z východního břehu Vltavy. Lovci nejsou tak silným gangem jako Kongres, ale své území drží opuštěné a výhradně pod svou kontrolou. Je to banda lidí, kteří neuznávají žádná pravidla kromě pravidla silnějšího. Na svém území si dovolí cokoliv. S oblibou loví, a to především jiné lidi. Projít bezpečně přes jejich území je tak skoro nemožné.
Poznámka: Hraním za Lovce se trochu odsuzujete k tomu, že se s vámi mimo Lovců nebude moc nikdo bavit…
Vzhled: Na vzhledu moc nezáleží. Důležitý je velký počet zbraní, drsný či divoký vzhled. Lovci tvoří různé menší skupiny, z nichž každá žije trochu jinak. Od drsňáků s puškami až po primitivní lovce lebek s foukačkami… Znakem lovců je lebka se zkříženými hnáty, kosti a v jednoduché verzi i diagonální kříž. Populární jsou různá malování obličeje.
Samaritáni
Ovládají Karlov – kopec na opačném konci Nuselského mostu, než stojí Kongres – a zahrady pod ním na obou stranách. Sídlí v bývalém nemocničním komplexu a jejich chloubou je Skleník, kam prý dokonce v minulosti navezli čistou půdu. Mají prostředky pro hodně pokročilou medicínskou pomoc a ve Skleníku kromě lehkých drog pěstují i různé léčivé byliny, zeleninu a ovoce. Zabývají se prodejem drog a léčením. Jsou posedlí zahradnictvím a opravováním Skleníku. Nemají moc v lásce technologie.
Svou pomoc neodmítnou nikomu kromě Vyvrženců, se kterými se nesnesou. Pro Sirotky platí totéž.
Vzhled: Nejblíže mají k hipíkům (batikované a volné hadry, návrat k přírodě). Znakem gangu je zelený kříž. Amuletem je kus skla pověšený na krku.
Vyvrženci
Byli hodně silným gangem na levém břehu Vltavy – hlavně v okolí Smíchova. Ovládali Vltavu směrem na jih až k Zbraslavi a dál. V jednu chvíli dokonce uzavřeli pakt s Jednotou a mohli se plavit i na sever od Prahy. Plavení byl jejich primární způsob obživy. Na jihu nakupovali jídlo, směňovali ho v Praze a nejlepší zboží si nechávali pro sebe. Jejich elita si žila opravdu skvěle, když pomineme to, že jsou všichni mrzáci postižení Špínou (od narození nebo během života) – tedy lidé hodně nemocní a často i umírající. Ve své době byli Vyvrženci pro Prahu nepostradatelní a z toho do značné míry plynula jejich moc.
To už je ale pryč. Někdo nebo něco způsobilo, že gang se rozpadl. Ukázalo se, že pro některé Vyvržence se nezdála být hierarchie gangu dost dobrá a vzbouřili se proti svému vedení a celé Praze. Velká masa rozhněvaných, celý život opovrhovaných a nebezpečných jedinců, kteří nemají co ztratit, se přejmenovala na Sirotky a opustila Prahu. Samozřejmě až poté, co se pokusili vyřídit si v Praze své účty.
Zdálo se, že to je konec Vyvrženců, ale o několik měsíců později se zformovala nová skupina z původních členů, kteří zůstali. Tito staronoví Vyvrženci se ukázali být užiteční a byli znovu přijati do Rady. Gang, který své členy počítal ve stovkách, má stěží několik desítek hlav, ale uchoval si část svých prostředků a obchodnického ducha.
Novým sídlem Vyvrženců je Troja – místo, o kterém dlouho nikdo neuvažoval jinak než jako o bažině zamořené Špínou. Vyvrženci očividně našli způsob, jak tam žít, nebo jim prostě Špína nevadí. Šušká se, že Vyvrženci usilují o obnovení paktu s Jednotou.
Vzhled: Znečištění od pobytu v podzemních chodbách a z kontaktu se zamořenou vodou. Ti smířlivější či stydlivější nosí masky či bandáže přes obličej, ti radikálnější klidně vystavují na obdiv své znetvořené tváře… (je vhodné se zajímavě namaskovat) Znakem Vyvrženců je kotva.
Sirotci
Sirotci vznikli převratem v gangu Vyvrženců. Je to masa mrzáků, kteří nemají co ztratit, protože jejich život nikdy za nic nestál, a v tuto chvíli se rozhodli, že už je nebaví dál žít v poklidu. Povstali, popadli zbraně a rozhodli se, že svět přizpůsobí svým pravidlům. Jejich motivací je především nenávist a pomsta za příkoří, která museli v životě snášet. A že jich zpravidla nebylo málo! Sirotci se po tuhých bojích, které vyvolali, stáhli mimo Prahu, ale neustále v ní podnikají diverzní akce. Alespoň se má za to, že zrovna oni jsou jejich původci.
Jejich základnou je Zbraslav a obývají i další tábory proti proudu Vltavy. Ovládají její jižní tok a také velkou část jihovýchodních osad, které zabrali násilím. Ty, které se v minulosti provinily netolerancí vůči mrzákům, rovnou vypálili. K původním Sirotkům se přidala spousta mrzáků, kteří původně s Prahou neměli nic společného. Jejich celkový počet se prý pohybuje někde nad tisícovkou, ale některé zdroje hovoří i o několika tisících bojovníků. Na druhou stranu se ale také šušká, že Sirotky tlačí nějaká síla zpátky na sever.
Pokud se nějaký Sirotek na jednání Rady objeví, velmi pravděpodobně nebude vůbec vítaný...
Recykléři
Recykléři jsou gang, který si za poslední rok hodně polepšil. Přibylo mnoho členů gangu a kromě nich se v podhradí Hradčanské pevnosti začaly formovat tábory těch, kteří zatím nebyli do gangu přijati, ale dále mají chuť s gangem spolupracovat. Určitě za to může i nadšení Recyklérů pro obchod a punc úspěchu, který získali. Koneckonců byli to oni, kdo kontaktoval Západní ligu a spojil Kladno s Prahou železnicí!
Recyklérům patří levý břeh, i když se nedá zrovna říct, že by ho ovládali. Nejsilnější postavení mají v oblasti Hradčan. Recykléři patřili vedle Samaritánů k nejslabším gangům Prahy, ale jejich vliv později vzrostl. Zabývají se hlavně sběrem a opravováním věcí. Mají prolezlou větší část Prahy, a přitom stále ještě mají co objevovat. Z nalezených věcí dělají jiné nebo ty staré zprovozňují. Specializují se především na různé typy motorů a rozumí i elektřině. Mimo sběru techů a různých dílů vynášejí z trosek i staré kovy, které taví a slévají. Kov pak prodávají dál nebo z něj rovnou kovají další výrobky. Recykléři, přestože jsou trochu blázni, jsou velice bystří a šikovní. Žijí v demokratickém uspořádání sběračů, techniků, kovářů, ale i vědců. Jejich zboží je hodně ceněné.
Vzhled: Techy na oblečení, ochrana očí, popálené oblečení, špinaví od popela. Kovářské zástěry či jiný způsob ochrany při slévání kovů … Znakem Recyklérů je žlutý znak recyklace (trojúhelník tvořený třemi šipkami).
Metroplex (Plex)
Je to už jednu generaci zpátky, kdy se Pražané pustili do opravy Metra - podzemní cesty. Je to už víc než jedenáct let od doby, kdy se dělníci pracující na obnově vzbouřili a odvrhli gangy, pro které pracovali. Gangy, jichž byli předtím součástí. Rozhodli se, že Metro bude jejich, protože odměna za nebezpečné práce v podzemí byla v nedohlednu. Vypukla městská válka, kdy bratr zabíjel bratra. Ovšem mezi dělníky byl jeden muž - Pankrác - kterému se povedlo své druhy dovést k částečnému vítězství. Bylo domluveno příměří mezi vzbouřenci a gangy a byl uznán nárok vzbouřenců na Metro. Byl ale taky stanoven trest za jejich zradu. Vzbouřenci už nikdy nesměli vystoupit na povrch. Metro se jim stalo vězením. Tak vznikl Metroplex.
Plexaři sice nesměli na povrch, ale nebylo jim zakázáno obchodovat pod povrchem. Prodávali drahé techy vydolované z podzemí a elektřinu, nad kterou měli moc. A také sebe. Během poměrně krátké doby se Plex stal oblíbenou obchodní stanicí a centrem zábavy. Prodejné ženy, elektronika, hudba, pohyblivé obrazy, drogy a chlast.
Dnes jsou Plexaři svobodní. Mohou se pohybovat po povrchu, ale výměnou za svou svobodu o něco přišli. Nikdo neví, co přesně to je. Staré časy skončily. Někteří Plexaři žijí na povrchu, někteří zůstali v podzemí, jiní odešli a další položili svůj život v bojích se Sirotky. Pevné vazby byly zpřetrhány. Plex už není vyznáním. Ztratil kouzlo. V útrobách Metra se sice žije dál a stále zde lze najít prodejné dívky, drogy a zábavu, ale už to není jako dřív...
Vzhled: Avantgarda, křiklavost, vzdor a vyzývavost. Vítané jsou punk nebo goth kostýmy, křiklavé barvy a bledá pleť (například pomocí běžného pudru). Znakem Metroplexu je písmeno M v trojúhelníku.
Bratrstvo
Mnozí těžko nesli zjištění, že Bratrstvo vůbec existuje, ale děsí se i dalších nezodpověditelných otázek - jak dlouho? Déle než my? Od dob našich otců? To nikdo neví. Jejich sídlem je Vrch duchů s dominantou sochy jezdce na koni a obklopený lesem, ze kterého mají všichni strach. Bratři se ovšem duchů nebojí.
O jejich přítomnosti se svět dozvěděl náhodou, když při svém nájezdu Lovci zaútočili na Vrch duchů – prý v rámci krevní msty. Z jejich útoku se však stala krvavá lázeň a z útočníků se vrátil jen zlomek. Co pozabíjelo jejich druhy v lese duchů, nikdo neví, ale každý slyšel, na co narazili na samotném vrcholu. Střelba z palných zbraní byla slyšet po celé Praze a tyto zbraně nepatřily Lovcům. Prahu v tu chvíli zachvátila panika, že útočí Jednota. Ale byl to planý poplach.
Tak byli objeveni. Utajení bojovníci, kteří zde mohli být odjakživa. Skupina, která se nebojí duchů a má vlastní zbraně. V neposlední řadě také někdo, kdo dokázal porazit Lovce.
To samozřejmě vzbudilo nemalý zájem. Ale ani po několika kontaktech tento zájem nebyl opětován. V podstatě jediné, co o sobě prozradili, je, že umí mluvit s mrtvými a s nikým jiným nemají zájem se bavit. Nic víc.
Jisté je jediné. Všichni vidění Bratři měli jen jedno oko. Stejně jako jejich modla – obří jezdec na vrcholu kopce, který obývají.
Děti světla
Když se u Tří prstů objevili další cizinci s úmyslem usadit se uvnitř, nikdo tomu nevěnoval větší pozornost. Nebyli to první lidé, kteří přitáhli s vyhlídkou na sídlo ve věžích, hezky vysoko nad všemi problémy. Zatím byli ale všichni takoví zlikvidováni dalšími vlnami zájemců. Ne však Děti Světla, jak si sami říkali. Vyšlo najevo, že tato skupinka rozhodně není bezvýznamná a její prostředky zanedbatelné. Nějakou dobu měli všichni za to, že se jedná o nějaké Technaře, ale jejich náboženské přesvědčení hovořilo o něčem jiném.
Skupinka získala brzy první stoupence a společně začala velkolepou přestavbu věží. Ta už pozornosti uniknout nemohla. Pražané se tak stali svědky zbudování první velké větrné elektrárny a přeměny okolí v tábor, který začal fungovat jako obchodní stanice. Věže se rozsvítily a jejich struktura se rozrostla o přístavky.
Ti, kteří se poté chtěli násilím zmocnit technologie Dětí světla, přišli pozdě - narazili už na najaté žoldáky. Počet členů skupiny rostl a s ním i majetek. I ti, kteří nebyli přijati, mohli zůstat v táboře u věží a bránit je výměnou za jisté výhody.
Děti obchodují převážně s techy a elektřinou. Nahradili tak bezděky místo po Plexu, který o svůj zdroj energie zřejmě přišel. Také je pravda, že mnozí Plexaři k Dětem přešli.
Děti světla se už několikrát ucházely o místo v Pražské Radě, ale nebyly přijaty. Rada asi nerada míchá dohromady politiku a náboženství...
Vzhled: členové sekty striktně bílé oblečení a roušky přes obličej. Také je dobré nastudovat něco z Jehovistické literatury, případně web Aštara Šerana.
Přisluhovači spravující tábor pod Věžemi se rozlišují pouze podle bílé čelenky. Jinak vypadají naprosto normálně.
Další frakce ne úplně z Prahy
Jednota
Ohniví jezdci
.
Žádné komentáře:
Okomentovat