Svět po Pádu a život v něm

„Podle našich studií historických materiálů lidé před Pádem více cestovali. Za obchodem, z důvodů shánění informací či jiných. Také z rozmaru, což je v naší době takřka nepředstavitelné. Dnešní člověk celý den stráví prací, učením nebo zdokonalováním postupů. Je to nutné, aby přežil. Je odkázaný pouze na sebe, případně na členy své osady. Cestování se věnuje pouze velmi malá část lidstva a v takovém případě je cestování spojeno s obživou. Nutno podotknout velmi nebezpečnou. V neznámém území není těžké vstoupit do Spálené země. Mimo to život takových cestujících ohrožují různé ozbrojené bandy, které se takto živí na úkor pracujícího lidu. Obchodní karavany se pohybují pouze s asistencí zkušených Hledačů a doprovodu ozbrojenců. Na území Jednoty, ale místy i mimo něj je snaha značit bezpečné cesty, aby se poutníci bezpečně vyhli kontaktu se zamořením. Přesto se vycházení z obrněných sídel nedoporučuje.“

To všechno je pravda. Většina lidí po Pádu je pevně svázaná s územím, ve kterém žije a neodváží se za jeho hranice (dobře dělá). Tohle je třeba zdůraznit především právě ve vztahu k informacím. Představte si svět po Pádu jako náš středověk, kde nejsou žádné noviny, telefon, televize. Prostě nic. Lidé, kteří netráví většinu svého života na jednom místě jsou pak různí obchodníci, tuláci, žoldáci, lovci, sběrači, hledači apod. I tito lidé se většinou pohybují v terénech, které již znají z minulosti nebo v doprovodu Hledačů. Na zvýšenou míru radiace nebo jiného svinstva může umřít každý a na každém kroku. Opatrnosti nikdy není dost!

Technologická i sociální vyspělost se dá opět přirovnat k středověku nebo spíš ranému novověku. Občas je možné setkat se s lidmi, kteří využívají nějaké pokročilejší technologie, ovšem většinou se jedná o relikty ze staré doby, kterým jejich uživatelé ne úplně rozumí. K produkci takových technologií je zapotřebí větší komunity, která je schopná uživit lidi, zabývající se technologii místo vykonávání regulérní práce nutné k přežití. V některých případech se lze setkat s rozsáhlejším užíváním starých technologií, které je pak spojeno se sháněním pohonných hmot (paliv, baterií). Je to spíš vzácný případ několika větších skupin. Jako takové jsou technologie velice žádané a cenné. Často se stávají předmětem zvýšené pozornosti a konfliktů. Důležitým faktorem je také nízká gramotnost, s čímž souvisí velmi malý objem informací získaných z tiskovin z předpádového období.

Ve Světě po Pádu se opět dostává ke slovu pověrčivost nemoderní uspořádání společnosti. Je nutné podotknout, že uvěřit v nadpřirozeno je dost jednoduché. Nejedna historka je často založená na velmi reálném podkladu. Zářným příkladem jsou Hledači, kteří umí vycítit zamoření daleko lépe než jiní "obyčejní" lidi. Mnohé komunity odvrhly prastaré technologie a navrátili se k přírodě a šamanismu.

SpP není sci-fy jako například Fallout. Běžně v SpP nenarazíte na lasery, kybertechnologie apod. "Staré" technologie (elektornika, palné zbraně, benzínové a naftové motory) jsou nedostatkové. Jejich zdroje jsou vyčerpané a ukořistěnené technologie už zpravidla nefunkční. Úmyslně neuvádím rok, kdy došlo k Pádu, abych hráče neochuzoval o pestrost inspirace.

Obecně panuje nedostatek. Nedostatek potravin, nástrojů, munice, paliva, oblečení a textilu obecně. Většina výbavy je tvořena improvizovaně opravenými předměty z dob před Pádem, nebo nově vyrobených předmětů. V některých vyspělejších osadách došlo k návratu k tradičním řemeslům (kovářství, hrnčířství, koželužství…), ale nejrozšířenějším povoláním je tzv. „univerzální člověk“ – člověk, který se dokáže o sebe postarat a zvládá v omezené míře veškeré úkony potřebné k tomu, aby se najedl, ošatil a měl funkční střechu nad hlavou.

Vše, co se dá nějak použít má svojí hodnotu. Od stále ještě fungujících předmětů, přes železný šrot, kosti a kůže, až po různé nefunkční věci, které jsou používány jako cetky na ozdobu. Cenné je nekontaminované jídlo, oceňované především podle dostupnosti a výživnosti. Také podle chuti (nejsou běžně dostupná ochucovadla…). Masem se lidi živí málo a když už, tak spíše z domácích chovů. U těch mají pod kontrolou, kde se zvíře krmí – v organismech se ukládá kontaminace. Stejně tak je poměrně vzácná čistá, nekontaminovaná voda. Dešťová je buď nevhodná úplně nebo pouze jako užitková. Tím pádem nejsou použitelné ani větší toky a už vůbec ne stojaté vody (jezera, rybníky, slepá ramena, tůně). Lidi o tom obecně ví a vysvětlují si to všelijak.

Za luxus jsou považovány jednorázově využitelné předměty – munice, baterie, paliva. Největší hodnotu mají pochopitelně předměty s trvalou hodnotou – zbraně, technologie (například kompas) šikovné nářadí apod…

Tento příspěvek byl publikován dne 29. 2. 2008