SPP 2 - Nepřítel nepřišel

Svět po Pádu II měl podtitul „Nepřítel před prahem“ ale nakonec se konal bez nepřátel. I tak se povedl.

Což ovšem byla velká škoda, protože mimo děje Svět po Pádu II svůj první díl ve všem ostatním předčil. A to byl obrovský úspěch, když uvážím kolik věcí se už před hrou nebo během ní podělalo. Od drobných detailů jako, že jsem si doma zapomněl techničák od vozu, nikdo do hry nevzal petrolej a byli jsme skoro po tmě, až po velké průsery typu „Jsou dva týdny před akcí a já nevím kdo vlastně pojede, protože mimo stabilních deseti lidí se mi pořád někdo přihlašuje nebo odhlašuje (to častěji)“. Mimo Jednoty jsem neměl obsazenou žádnou dějutvornou postavu a hráči, kteří měli tvořit konflikt zase odpadali jeden po druhém i několik dní před akcí. Dva dokonce v den, kdy měli přijet. Snažil jsem se nové hráče verbovat všude možně, ale zdálo se že tentokrát je Svět po Pádu vyloženě prokletý. Byla to moje noční můra.

Týden před akcí jsme vyrazili do terénu, abychom zjistili jaký je jeho stav, a kde by mohly být zajímavé cíle puťáku. Dost nás to ale zklamalo. Přes jaro stačili Mimoňští lovci železa strhnout v Zastávce schodiště do věže a kdosi zase zapálil v krbové místnosti nějaký sajrajt. Ta tak byla zamořená křupavým popílkem a začouzené stěny tvořily nepěkně ponurou atmosféru. Z míst, která jsem si vytipoval na mapě se pouze jedno ukázalo být zajímavým. Vesnice srovnané se zemí, byly srovnané tak důkladně, že postapokalyptickou scenérii rozhodně netvořily… Jiná místa se ukázala být zatraceně daleko…



Ani samotný začátek hry nevypadal moc pěkně. Už v poledne mě do práce Hollas bombardoval zprávami v duchu, že už je na místě a štve ho, že tam na nás musí čekat. V Praze jsme uvízli v zácpě, málem jsem způsobil dopravní nehodu. Prostě samý stres. Na místě jsme se nějak utábořili, rozdělali oheň, postavili stan a začali hrát s Hollasem. Moc to ale nešlo, protože na herní pokec nás bylo dost málo. Po setmění nás začal hledat Raistilin, který ještě s kýmsi asi čtyřikrát projel pod Zastávkou autem což dost nabořilo atmosféru. O to víc, když se pak ukázalo, že onen druhý člověk je nějaký civil, který si chtěl zahrát taky. Nemohli jsme ho moc dobře odmítnout, protože nám pomohl s dopravením některých hráčů a tak se chvíli účastnil také. Později večer pak dorazili další lidé, o které už jsem se pomalu začínal bát (i kvůli tomu, že na místě nebyl signál) . Okolnosti se konečně začaly jevit příznivě.

Hra se konečně rozjela. Nerion a Fallon se ukázali být dobrým přínosem do hry a i onen civil přispěl u ohně několika příběhy, které jsme si dokázali jaksi naroubovat na Svět po Pádu. Asi nejvíce se ujala myšlenka, že kecá nesmysly ze zásahu špínou a tak byl celkem tolerován. Každopádně atmosféra se začala pomalu vracet a bylo to příjemné. K večeři byly moučné placky s kopřivami. Byly dobré a zároveň se daly i nazvat nejlepším jídlem ve hře. Oproti minule si tedy nešlo stěžovat, že by jídlo nebylo PA. V noci jsme střídali hlídky z obav před nepřítelem a pozdě v noci jsme i byli posíleni Jednotou, ale to už jsem byl dost mimo protože jsem spal…

Ráno se začalo šmelit a některé obchody byly docela zajímavé. Já si rozhodně nemůžu stěžovat, protože jsem pár věcí a jídlo vyměnil za pár surovin, díky kterým jsem si mohl udělat polívku a hlavně jsem získal pár velice zajímavých amuletů a věciček, které se mi dost hodily. Nic ale netrvalo věčně, protože Jednota naléhala abychom vyrazili. Bylo mi jasné, že když vyrazíme takhle brzo, projdeme trasu před setměním a bude potřeba Jednotu nějak zdržovat, aby vůbec v terénu do setmění vydržela. Neměl jsem ale připravený žádný dobrý argument, takže jsme vyrazili. Pár příběhů jsme si vyměnili i po cestě a první část pochodu byla dost zajímavá, poučná ale i dost náročná. Cestovat lesem přes kopce a mimo cesty s celým svým živobytím na zádech dá práci (což jsme si někteří už ověřili víkend předtím). Mě osobně zážitek kazilo jen vědomí, že vrcholem hry nebude očekávaná bitka, jelikož poslední dva lidé mi ráno napsali, že nedorazí…


Další části pochodu už jsem se neúčastnil, protože jsem se s jedním raněným vracel na Zastávku. Spoléhal jsem na to, že se Jednota nějak zaměstná sama a po setmění jí zaměstná TodHunter. Na Zastávce se ještě hrálo ale spíš tak ze setrvačnosti. Nakonec jsme přestali hrát a začali kecat a jinak si krátit čekání na Jednotu. K obědu byla výborná kopřivová polévka. Také jsme se dohodli, že k večeru se navlečeme do náhradních kostýmů a připravíme Jednotě pěkné překvapení. Jednota ovšem překvapila nás, protože dorazila už v půlce odpoledne. Slunce je totiž vyhnalo z kopce, kde si rozložili stanoviště a stejně jako nás překvapili i TodHuntera. Ten se u Stohánku teprve převlékal do kostýmu a tak se nezmohl na odpor. Hra tím defakto skončila. Žádný konflikt či bitka se nekonal a byla to strašlivá škoda… Ale aspoň se dá říct, že to nebyla vyloženě chyba nikoho z těch, kteří na hru dorazili (včetně mě, doufám).

Zklamání jsme naštěstí velice rychle zahnali neherním pokecem a veselou výpravou do Mimoňského Tesca. Bylo to velice osvěžující, protože s některými lidmi jsme se neviděli skoro rok a s jinými si potřebovali akutně neherně pokecat. Pivo teklo proudem, ale jinak se nám vše včetně jídla podařilo udržet víceméně v PA duchu. Když jsme se dost vyřádili verbálně, přišla na řadu schovku. V té nás úplně zničil opilý Hollas, coby nelepší pykač, který úplně každého zapykal.



Předváděčky zbraní byly oproti minule klidnější, žádné molotovy a hořící stěny. Nicméně Grumova Matylda vzbudila velký obdiv a respekt. Představte si dvouhlavňové příruční dělo metající hřebíky a střepy. V reálu se samozřejmě jednalo o molitan obalený kobercovkou. Když vynecháme několik desítek centimetrů dlouhý plamen, tak se jedná o velice bezpečnou zbraň. Hráči ani nemusí nosit brýle jako u airsoftu nebo paintballu. Těším se na dny, kdy budou PA nebo fantasy larpy s větším zastoupením takových zbraní.

A tak se nějak pilo, večer byl dost divoký. Došlo i na muší oči a někteří zase měli problémy s koordinací pohybů, padali do děr a po ránu si znečistily do spacáky. Bylo prostě veselo! Ráno jsme se nějak vyštrachali z dek, vzbudili Žabáka, zapózovali pro foťák a nakonec se rozjeli domů s pocitem velmi dobře stráveného víkendu. Aspoň teda já to tak vnímal. Už se těším na další PA larpy a setkání. Do budoucna zvažuju spořádat něco akčnějšího s airsofty nebo dokonce akci bez příběhu, která by byla pojatá spíše jako workshop a setkání PA maniků uvidíme…
A nakonec fotky:

Fotky z puťáku, který předcházel Svět po Pádu II: http://petrius.rajce.idnes.cz/PA_putak/
Fotky po hře: http://petrius.rajce.idnes.cz/Svet_po_Padu_II/
Fotky od Vever: http://veverr.rajce.idnes.cz/Zastavka_II_2008/


Starší komentáře k článku:
1. Petrius říká:
19. 9. 2008 v 13.37
Když sem něco napíšou i účastníci, budu mít radost Klidně i negativní kritika, prostě cokoliv. Ať lidi co tam nebyli mají možnost přečíst si názor i ostatních lidí než jen mě…

2. Henry říká:
25. 9. 2008 v 18.06
Ty fotky z puťáku vypadaj zajímavě.Docela mi připomínají milovanou krajinu kolem vlhoště…Na vandry jezdím odmalička,jen mě to poslední dobou(asi od patnácti, ted'je mi devatenáct)netáhne.Kdyby se uspořádal nějaký další PA put'ák, či snad i další zastávka u cesty, již nebudu váhat a přijedu a na nějaký Stalker 3 se přístě vykašlu. Zdar a sílu

3. Žabák říká:
24. 11. 2008 v 0.28
Výborně nastavená akce, která bohužel ztratila nedostatkem hráčů. Putování s Jednotou bylo super, hodně se povedlo obchodování na zastávce, kde jsem získal super věci a pustil do oběhu taky pár zajímavostí. Trošku mě zklamala zničená budova, kterou jsme si na jaře tak pěkně zútulnili. Jinak všem doporučuji přijet na další akce pořádané blonďatým polobohem/polopudlem Petriem!

4. Vever říká:
25. 11. 2008 v 20.20
Jo, bylo to fajn, i když nedorazil nepřítel. Perfektně se povedl první večer, kde měli všichni připravené nějaké tématické historky, takže zábava nevázla jako posledně.
S obchodováním jsem taky spokojená, amulety a bylinky se vyměňují celkem dobře, takže jsem nemusela jíst celý víkend akorát mrkev. Vyhrála jsem v kartách nějaké provázky a zátky…dobré to bylo :)
Puťák byl taky fajn, celkem obdivuju Jednotu, protože na rozdíl ode mě šli na těžko, a v třicetistupňovém vedru to nebyla úplně sranda ani bez zavazadel. Celkem zajímavé bylo vyrazit na celodenní výlet a mít sebou kromě pár drobností akorát dvě mrkve, naštěstí se ostatní úplně nedrželi role a dali mi napít :)
Taky všem doporučuju příště přijet. A není třeba mít nějaké obavy, třeba pro mě to byl teprve můj druhý LARP (první byla první Zastávka :)) a nepřišlo mi, že by to výrazněji vadilo.

5. Knecht říká:
6. 1. 2009 v 1.48
Mně se na akci líbila hlavně páteční atmosféra, když jsme potmě šlapali k Zastávce a fakt čekali každou chvíli nějaký přepad. I noční hlídkování bylo fajn (teda po stránce atmosféry, ne že bych radši nespal). Akci zkazila absence nepřítele a mně taky kombinace bolesti zad ze starého zranění (umocněná nedobře udělaným řemením krosny) a nějaké chřipky či jiného svinstva co jsem před akcí chytil – doma jsem pak zjistil že mám přes 38° teplotu. Díky tomu jsem si ten pochod neužil tak jak bych býval mohl.
Místnost s očazenými stěnami plná popílku mi ani tak nevadila, PA atmosféru to rozhodně podpořilo. Rád pojedu zas, ale bylo by fajn kdyby organizátor propříště buď najisto sehnal představitele druhé strany, nebo měl nějaký náhradní program.
Taky by nebylo od věci kdyby se budova Zastávky něčím před akcí vybavila a zabydlela, těžko uvěřit že by slavný hledač měl ve své obchodní stanici jen stan a pár věcí.
Poslední věc – bylo by fajn kdyby lidi trochu víc mákli na kostýmech a vybavení. Někteří zúčastnění byli oblečeni tak, jak já nechodím ani na přednášky.

6. Nerion říká:
10. 1. 2009 v 15.54
Večerní příchod na Zastávku, kdy jsme nikomu neviděli do obličeje, ve tmě jsme tušili jen natažené samostříly a nikdo si nebyl ničím jistý, byl vážně super. Druhý den vyrazily dobrodružnější povahy na průzkum okolí, ale i my pacifisti jsme si celkem užívali v klidu na Zastávce. Bylo super prostě jenom tak žít, hřát se na sluníčku a vychutnávat to, že nic nemusíme dělat, nic nás netrápí, nemáme hlad (kopřivová polévka super) a nikdo nás nemlátí a nezabíjí. Kšeftovali jsme a hráli hazardní deskovky. Báječná relaxace i v rámci reálného života – uprostřed Ralska neexistují problémy všedního dne.

Tento příspěvek byl publikován dne 2. 8. 2008