Hledáš průvodce příteli? Rád posloužím. Kam? Prosek? Metroplex? A nechceš náhodou jít na tu velkou oslavu, co už byla? No jo, byla. Jsou to už tři dny. Jdeš pozdě. A že to byla velká akce! Pankrác nechal vyhlásit, že je zvaný úplně kdokoliv. I Vyvrženci. A fakt je, že tam přišel snad každý, kdo v Praze něco znamená. Viděl jsem dost známých tváří, ale taky lidi z Jednoty a spoustu dalších, který jsem v Praze nikdy neviděl. Bylo to fakt velký a šéfové rokovali, až se z nich kouřilo. Podle toho, jak odcházeli spokojení, bych řekl, že i něco vyjednali. Začíná se mluvit o jednotné Praze a o tom, že Plex by měl jít na povrch. Tak uvidíme. Ale stejně si myslím, že to měl Pankrác dobře udělaný! Ty holky, ta světla, hudba, hry! Prostě paráda! Myslím, že něco takového už se nebude opakovat nikdy! Promiň, ale nebuď zklamaný, v Plexu se pořád něco děje. Pojď, dovedu tě tam za pár loků vody…
V sobotu 7. března se otevřela vrata Haly C a vpustila přihlášené zájemce do jiného světa – do Metroplexu. Sídla postapokalyptického gangu zaměřeného na zábavu (gang žije v podzemí, odkud se nesmí hnout. Proto musí mít k dispozici spoustu lákadel, aby za ním ostatní lidi do podzemí chodili…). Akce by se dala klasifikovat jako LARP říznutý oslavou a setkáním lidí „od fochu“. I když ve výsledku se sešlo mnoho hráčů z různých komunit. Přišli se na nás například podívat i železní šermíři, kteří k LARPu předtím ještě nepřičichli. Na hráče byly totiž kladeny dost nízké požadavky co se týče připravenosti (jak kostýmů, tak rolí a příběhů). Účelem akce bylo především seznámit co největší okruh lidí s tématikou postapokalyptických LARPů. Což se podle všeho povedlo. I přes nízké nároky hráči překvapili velmi zajímavými kostýmy a přístupem ke hře.
A co se tedy dělo? Přípravy prostoru začaly už v pátek, pokračovaly v sobotu a zhruba v šest hodina začala samotná hra. Zhasla se hlavní světla a hala se ponořila do přítmí rušeného omezeným světlem luceren, bodových lamp a vlastnoručně vyrobených zářivek či vykuchaných displejů. Lidi se zprvu seznamovali s prostorem a možnostmi, které nabízí. Nejoblíbenější byl, jak jinak, bar. Ten mimo pití nabízel i PA krmi. Od moučných placek, přes karbanátky z blíže neurčeného masa a červy naložené v medu po smažené potkany (dodané už mrtvé firmou, která je průmyslově chová pro chovatele hadů). Mimo to ale bylo možno obdivovat tanečnice (hodně luxusní!), zahrát si v kasinu či jen tak povyměňovat nějakou výbavu (sám jsem udal docela dost amuletů). Většina se věnovala seznamování – zjišťování, kdo dorazil, jaké jsou jeho zájmy a co si od večera slibuje. Někteří přišli jako pasivní pozorovatelé, jiní přišli vyjednat velká spojenectví a obchody. Další prahli po pomstě a pro některé bylo otázkou přežití, co udělají. Když se začala hala plnit, sezval si Pankrác k sobě zástupce frakcí a seznámil je se svým přáním vyjednat si volný přístup na povrch pro všechny členy Metroplexu. Také obhájil proč zástupci Jednoty jako jediní dostali povolení mít v Plexu střelné zbraně (jako cizinci se zde necítili tolik bezpečně). Zástupce Jednoty zase všem objasnil, že by chtěl vyjednat připojení Prahy k Jednotě. Trochu ho překvapilo, že Praha není jeden celek, ale velké množství menších či větších skupin. Pak přišla na řadu Krutá neboli Psí hra.
Inspirovali jsme se starým béčkovým filmem „Salute of the Jugger“ (aka „The Blood of Heroes“). Pravidla hry jsou jednoduchá – je třeba narazit psí lebku na kůl soupeřícího týmu. Takové drsnější rugby. Lebky se smí dotknout pouze Quick (běžec), který je zpravidla nejmíň obrněn. Každý tým má jednoho Quicka. Quickům stojí v cestě Holaři – bojovníci s holemi, kteří se snaží především blokovat soupeřovy Holaře a udělat Quickovi volnou cestu. Holaři mohou svými holemi útočit i na Quicka. Mimo to je ve hře i Řetězák. Řetěz rotující nad hlavami soupeřících je hodně zákeřná zbraň. Umí se omotat kolem hole, podrazit nohy a snadno projde krytem. Řetězák buď dělá živý štít svému Quickovi nebo naopak brání kůl svého týmu. Ve filmu se hraje na první naraženou lebku a je to velmi brutální hra, kde se i lámou končetiny. My si samozřejmě museli určit nějaká pravidla, která by zlomeninám předešla. Mimo jiné se jedná o povinnou ochranu hlavy a kloubů. Tím, že bojovníci jsou vyřazení v podstatě na jednu ránu, se hra stává velice dynamickou, takže jsme hráli na lebek pět. Ukázalo se, že je to vražedné. Při pátém kole už jsem necítil plíce a měl jsem problém se zvednout ze země, kam jsem byl sražen. Sešly se čtyři týmy a hrály se čtyři hry po pěti kolech (lebkách). Turnaj vyhrál tým Kongresu, druhé a třetí místo si rozdělily týmy Lovců a poslední zůstal tým Metroplexu. Podívaná to byla strhující!
Po Kruté hře hráčům zahrála kapela PK Inspired Jamchestra a během hudby předvedli Plexaři i žonglování světly. Po kapele přišla na řadu už poněkud tišší hudba a ti, kteří ještě nejednali naplno, se do toho pustili na plné obrátky. Co kout, to nějaká smíšená skupinka jednajících frakcí. Intrikařilo se, až to nebylo hezké. Ač se Plexaři a především Plexařky snažili všelijak uvolňovat atmosféru, byla dost napjatá. Některé skupinky se navzájem nevraživě pozorovaly a odhadovaly své možnosti. Nikdo si zatím, ale netroufal vyvolat konflikt. Každý si byl vědom pravidla, že kdo vytáhne kudlu, umře první. Za přispění všech, kteří zrovna mohou zasáhnout. V Plexu prostě musí být mír. A tak byl prostor pouze na výhružky, osobní duely do první krve, či bitky beze zbraní. Většina se ale radši věnovala politice, či drobným kšeftům se sběrem, jídlem a službami. Ty nabízeli například přítomní Hledači a žoldáci. Někdo se nechal najímat jako doprovod pro výpravu na sever až za Krušnohor. Někdo jiný se zas snažil najít lék na nemoc, která sužovala jeho druhy. Jiní se snažili zajisti si živobytí na další dny a další se prostě bavili. Nakonec ale na konflikt přeci jen došlo. Jeden z Lovců se dostal do sporu s vojákem Jednoty a ten ho postřelil. Nikdo nezasáhl, střelba asi všechny překvapila. Díky tomu byl čas na dohodu a nebyla prolita další krev. Tedy alespoň ne na půdě Plexu, protože Lovci se rozhodli svého druha pomstít…
Blížilo se ráno. Někteří už odešli, někteří odcházeli, někdo zůstal až do rána a někteří i přespali až do neděle, aby mohli odejít za světla nebo pomoct s úklidem haly. Ten jsme zvládli na jedničku. Tím skončil třetí Svět po Pádu. První, který se odehrával uprostřed civilizace, a uvidíme, jestli ne poslední. A pokud ne, tak další už nebude takový jako tento. Pankrác s Plexaři předvedli to nejlepší co mohli, aby udělali dojem. Víc už ukázat nemůžou a snad ani nebudou muset. A vyjednal si nakonec Pankrác svobodu pro své lidi? Ano, vyjednal a jestli se vám happyend nelíbí, máte smůlu!
A nakonec fotky: (fotky použité v článku jsou od Lampáře)
Fotokragům i kamaremanovi patří velký dík, že se pokusili ve velmi špatných světelných podmínkách vyplodit něco smysluplného - dost se jim to vydařilo!
Lampář formou reportáže: http://prago.info/index.php/Svet-po-padu-hale-C.html
Lampář formou alba: http://beta.prago.info/gallery2/main.php?g2_itemId=8874
Skot http://photo-art.cz/svet_po_padu/
Rilven http://cerne-jezero.hu.cz/dusicky/2009/09_SpP_MetroPlex.html
Trixtra http://picasaweb.google.cz/Trikstra/Larp7309?feat=directlink#
Xtree http://tree.rajce.idnes.cz/PA3_-_metroplex/
TodHunter (kamera) Fionor (střih) - video Kruté hry (díky světlu a jotubu dost mizerná kvalita, víc se v daných podmínkách dělat nedalo... extrémním zájmcům můžu zapůjčit originál v lepší kvalitě) http://www.youtube.com/watch?v=fNluJW7i1b4
Tento příspěvek byl publikován dne 11. 3. 2009
Žádné komentáře:
Okomentovat